Ze stoleté historie naší samostatné země patří judu trošku přes 80 let. To není zrovna málo. Judisté bývalého Československa, jako Petr Jákl st., Michal Vachun, Vladimír Kocman, Jiří Sosna, Pavel Petřikov st., Stanislav Tůma, Roman Karger a celá řada dalších proklestili cestu dnešním borcům hájícím nyní barvy Česka. Největšího úspěchu dosáhl Lukáš Krpálek, který získal všechny dostupné tituly, vč. olympijského zlata. Tím zajistil tak, jako řada jiných českých sportovců, naší zemi ve světě dobré povědomí o její existenci a o tom, že nejsme jen malé území těžko říct kde a bez vlivu. To je na sportu perfektní, že špičkové výkony obletí zeměkouli a se jménem šampióna putuje i jméno jeho domoviny. A to je v konečném důsledku přínosem pro úplně všechny Čechy. Mnohdy to i leckde otevírá dveře v nejrůznějších sférách.

V našem klubu drtivá většina dětí již absolvovala nejeden zahraniční turnaj. Učíme je, že i když nejsou vyslaní svazem jako státní reprezentace, nic to na věci nemění. Jsou Češi a tak se na ně na turnajích hledí. Když jsme byli před dvěma týdny v Ázerbajdžánu, chodili si pro naše kluky tamní s tím, že je oslovovali: „Hej, Čechu….jdeš další?.“ To není oslovení, za které by se dnes jeden styděl. Dlužno dodat, že na chování všech českých dětí na této konkrétní akci, i mimo tatami, můžeme být hrdí a některé výpravy nám je mohly jedině závidět.

Chceme, aby se naši mladí prali hrdě za sebe, za svůj klub a venku i za svoji zem. Zdravá národní hrdost, ta bez patosu, střízlivá a zdravě sebevědomá je dobrá a potřebná vlastnost. Když nejlepší borci českého juda zvítězí a hrají jim českou hymnu a zvedají českou vlajku, není to o nic méně, než když se tak děje na počest sportovce některé z velmocí. Pokud je někdo v něčem první a nejlepší, tak je prostě první a nejlepší se vším všudy, včetně svojí státní příslušnosti. Aspoň v ten okamžik slávy a ve chvíli, kdy mu zatleská celá hala, nebo dokonce když záběry obíhají celý svět a které si někdy pamatujeme celý život nejen my, ale všichni.

Dříve československé a dnes české judo pomáhá hájit dobré jméno země už desítky let. Je velký předpoklad, že se to bude dařit dál. Dorůstající generace z mladých má díky dnešním možnostem k tomu velké předpoklady. Je zde silná naděje a to je nejvíc. Zbytek je nejen na mladých, ale i na nás.

Vše nej nám všem, kteří máme Česko za domov. Sportovci se snaží a jejich motivace je jasná, přínos zřetelný. Politici by se měli zamyslet, ale to se asi nestane. Proto to musí ve světě „marketingově“ zajistit pro naši zemi nejrůznější kapacity z všemožných odvětví a ve velkém měřítku také český sport, včetně juda.