V prvním díle nově vzniklého seriálu ,,Na kávě s legendou..” ,,vykopáváme” s historicky druhým mužským českým judistickým mistrem Evropy Jiřím Sosnou, který svým zlatem navázal na svého předchůdce z roku 1954, Zděnka Písaříka. Ten se narodil v Jižních Čechách a značnou část své kariéry spojil s VŠ Praha (dnešní USK Praha). Stal se jednou z nejvýznamnějších osobností našeho klubu – do jeho sbírky medailí vyjma zlatého kovu z ME v roce 1988 patří bronz z MS roku 1991 a stříbrná i bronzová z dalších evropských šampionátů. Dvojnásobný účastník OH (5. místo z roku 1988) porovnal listopadový evropský šampionát v Praze s tím před 30 lety v pražských Holešovicích, ohlédl se za svoji kariérou, vžil se do situace Lukáše Krpálka před i po OH v Tokiu a nabídl svůj pohled na dnešní judo či současná pravidla.

Jak trávíte dny v pandemické situaci?

Nic moc, jsem doma a nudím se. (směje se) Covidem jsme si celá rodina prošla vyjma dcery a naštěstí se nám nic špatného nestalo.

Na sociálních sítích jsem zaznamenal ukončení provozu vaší kamenné prodejny Budosport. Je tomu skutečně tak?

Ano, v souvislosti se současnou situací jsme ukončili činnost zde a veškeré zboží přemístili do jiného skladu. Nadále však funguje náš e-shop, kde vše běží jak doposud. Vlastně dojde ke změně k lepšímu. Webové stánky projdou inovací a budou přínosnější, lépe využitelné např. pro mobilní telefony.

Sledoval jste listopadový evropský šampionát v judu v pražské O2 aréně?

Ano, doma u televize v klidu. Dnes je fajn, že vám akce ukážou opakovaně nebo se můžete i sami na internetu podívat na co chcete. Viděl jsem každý zápas a abych byl upřímný, tak mě šampionát moc nenadchnul. Pořadatelství v této době u nás díky současné situaci ztratilo přínos. Lidé, kteří by se sjeli z celé republiky, tak zůstali doma. Z pohledu závodníků se jednalo o určitě složitou věc, příprava byla velmi poznamenaná. Nakonec svaz snad na tom neprodělal.

Dokážete si představit sebe v takové fázi přípravy, kdy nevíte, co budete moct dělat příští týden?

Nedovedu a těžko říct, na co bych se soustředil nebo se snažil dělat, když v té specifické situaci nejsem. Musím přiznat, že v naší době ten socialismus se o nás – jako sportovce staral dobře. Soustředění jsme měli taky dost. Fungovala spolupráce s NDR. Já osobně měl sparingů spoustu.

Co výkony našich na ME?

Nelze hodnotit jedním slovem. Samozřejmě, že stejně jako ostatní i já jsem očekával lepší výsledky. Překvapilo mě, že po té taktické stránce naši tahali za kratší konec.

Jak vzpomínáte na Mistrovství Evropy v Praze v roce 1991 v pražských Holešovicích, kterého jste se účastnil?

Abych byl upřímný, moc už si z toho nepamatuji. Vypadl jsem ve 2. kole. Byl to ale samozřejmě pro nás svátek.

Jaké byly tehdy ambice českého národního týmu na turnaji? Očekávaly se medaile?

Ano, to tehdy bylo vždy jasné dopředu. Cíl byl definován – kdo by měl mít medaili, atd. Myslím, že na tomto turnaji po nás požadovali na každou váhu medaili. Rok od roku se ambice posouvaly a někdo splnil, někdo ne. Ženy v této době ještě nebyly úplně na výsluní u nás, ale zase k nám patřilo Slovensko, takže obsadit všechny váhové kategorie nebyl problém.

Splnil tedy nakonec výsledek tohoto šampionátu očekávání? Josef Věnsek ,,bral“ stříbrný kov.

Já myslím, že v konečném součtu ano. Umocnila to i ta atmosféra, bylo narváno, lidi se bavili.

Fungovala rivalita mezi Čechy a Slováky? Poukazoval někdo např. na to, kolik je účastníků zastoupeno z každé lokality?

Tohle jsem nikdy nezaznamenal. Jestli byl někdo Čech, Slovák, Moravák nebo Slezan… nehrálo se na to.

Pojďme k blížícím se OH. Co očekáváte od Lukáše Krpálka, který zde bude obhajovat zlato, avšak v jiné ,,váhovce“?

Očekávat můžeme úplně všechno. (směje se) Třeba prohru v prvním kole nebo další olympijské zlato. Já věřím, že má na medaili, ale klíčové bude, jak se bude cítit v den turnaje. Krpoš teď není na každém turnaji suverénní, ale to mu může paradoxně i pomoct. Na druhou stranu, když takový judista prohrává, ti druzí si začnou na něj více věřit. Já však věřím, že když vše půjde jak má, zázemí v rodině bude ideální, bude v psychické pohodě, tak na medaili rozhodně má.

Co by dělal Jiří Sosna v kůži Lukáše Krpálka hned po skončení OH?

Určitě zasloužený odpočinek. Ne ve formě nekonečného válení na pláži, ale aktivní regenerace. No a potom co nejvíce skloubit dřinu a regeneraci, tělo už bude zase o něco starší. Lukáš se už asi nebude zlepšovat na bench pressu nebo na dřepech, ale může se udržovat na úrovni ve které je. A já myslím, že i zkusit něco nového např. v tréninku by bylo pro něho přínosem. Zařadit nové věci, nové sparingy. Člověk po určité době začne stereotypem si ulevovat, šetřit se a je zapotřebí nových impulsů. A mohli bychom si přát, aby se pravidla změnila a přidalo se více času, třeba pro finálové bloky – jako jsme to měli my. Krpoš je vytrvalostní a svědčilo by mu to.

Když už jsme u pravidel – svědčila by ta současná vám?

Určitě ne. Já měl rád také delší zápasy, nevadila mi fyzická dřina. A to, že se nesmí chytat za nohy, vytrhávat se oběma rukama, atd., to by mě ničilo. Na druhou stranu to vytlačování a vyšlapování za nás bylo ještě horší, tam nebylo důležité, kdo koho tlačí, ale kdo zkrátka vyšlápl nebo 5 vteřin stál v rohu, dostal trest.

A moderní technologie v rozhodování? Video, atd.?

Tak to je rozhodně krok správným směrem. Pamatuji, že dříve např. po sporném zápasu někdo přišel ke stolku rozhodčích, že to má nahrané a i když to bylo rozhodnuto špatně, tak už se s tím nedalo nic dělat.

Krpoš prohlásil, že chce ještě účast na OH v Paříži v roce 2024, v této době mu bude bezmála 34 let. Vy jste závodil na OH v roce 1992 a bylo vám 32. Bylo už znát, že člověk je starší závodník? Co to obnášelo?

Ano, cítil jsem se relativně dobře, i když jsem se jen tak tak ,,vylízal“ ze zranění předtím. Ale tohle se dá těžko srovnávat. Někdo je z vrcholového sportu zničenej ve 25 letech a Jarda Jágr skoro ,,kvete“ v pětačtyřiceti. Je to individuální. Krpoš bude muset určitě více regenerovat. Jsou zde však ale i další okolnosti. Mohou se změnit pravidla, ,,vylezou“ další soupeři z řad mladých, atd.

Jaké je vaše hodnocení dnešního juda v porovnání s dobou, ve které jste působil vy?

To je těžký (přemýšlí). Mě přijde, že dříve pravidla byla více dělána k závodníkovi jako takovému. Více možností, akcí – jak udělat chvat. Pestřejší rejstřík chvatů. Za mě lepší. Dnes je judo samozřejmě rychlejší, dravější, agresivnější, ale za mě mají obrovskou moc rozhodčí, kteří např. v rámci trestů mohou daleko více ovlivnit utkání než za nás. Za ještě kratší časový úsek člověk nasbírá dvě shida a je krok od vyloučení. To dnešní judo se přesouvá od závodníka směrem k divákovi a jemu se ,,šijí“ pravidla pro jeho větší komfort při sledování. Občas vidím prohry v tom ,,duchu“, že někdo nebyl lepší, nehodil a byl vyloučen pro instinktivní sáhnutí na soupeřovu nohu. Ale já vlastně neříkám, že je to vyloženě špatně, ale mě by to nevyhovovalo. A zmizely techniky, které se léta vyučovaly a dělaly.

Kde vás můžeme vidět během roku, až skončí všechna omezení v souvislosti s Covid?

Tak to mohu říct zcela přesně – na Sokolu Žižkov. Zde s Davidem Kůsem budu spolupracovat jako trenér. Nedokážu říct, zda budu jezdit na závody s Budosportem, ale jako trenér by to mohlo vyjít.

Zapsal: Erik