Pár dní uplynulo od senzačně vybojovaného 3. místa Daniela Pochopa na Mistrovství světa juniorů v Sardínii. Dle jeho slov mu na tomto šampionátu ,,doběhla forma“ a to byl rozdíl oproti Mistrovství Evropy juniorů, kde letos nezabodoval tak, jak by si přál. V rozhovoru opět připomněl fakt, že stěžejní byla pro něj silová příprava… ale i ta v kimonu, která už tentokrát nebyla omezena jeho dřívějším zraněním lokte. Tímto úspěchem Dan ukončil letošní sezónu, už teď se ale těší na tu příští. V ní začne první rok jako senior, což je podle něj o ,,level výše“, ale doufá, že dařit se bude nadále. Tomu věří i všichni z USK PRAHA JUDO.

Dane, jak se cítíš pár dní po zisku bronzové medaile z MS juniorů?

Už jsem se stačil vrátit zpět do tréninku – ne kompletního, ale silového. Byl jsem dvakrát v posilovně. Ihned první den po příjezdu jsem navštívil svého silového kouče Jirku Tkadlčíka a zvedal jsem 300kg se speciálním kolečkem. Mám samozřejmě obrovskou radost, pomalu mi dochází, co se stalo a jsem rád, že už jsem v Česku.

Je tvůj výsledek z MSJ nad očekávání?

Moje očekávání bylo už na ME juniorů, kde jsem chtěl stoprocentně medaili, neboť mi to uteklo o kousek minule, byl jsem pátý. Bohužel, příprava nedopadla dle mých představ a poslední šance tedy byla na MSJ, což se naštěstí povedlo.

Jaký byl rozdíl mezi tvým výkonem na MEJ a MSJ? Paradoxně si dosáhnul na MSJ lepšího výsledku.

Oproti Mistrovství Evropy jsem vyléčil své zranění lokte, což mě omezovalo v mé silové přípravě, což je pro mě stěžejní. Jen za poslední měsíc jsem sílu a kondici dohnal a to bylo rozhodující k MSJ. Navíc jsem mohl absolvovat veškeré kempy, tréninky a tak ta nejlepší forma ,,doběhla“ směrem k tomuto šampionátu.

Měl Jirka Tkadlčík radost z tvého úspěchu?

Obrovskou! Jirka byl týden předtím také na Mistrovství světa a skončil druhý, takže se radoval, že se nám to povedlo dohromady. Tím, že je to můj trenér na sílu, tak samozřejmě každý trenér má radost ze svého svěřence.

Má s tebou Jirka i tendence směřovat tě k silovým turnajům?

Určitě nemá ambice mě přetahovat od juda, to v žádném případě. Dělá mu radost, když si spolu můžeme zacvičit a věřím, že ho potěší, když si občas odskočím – jako před dvěma lety, na jeho amatérský ,,strongmanský“ závody.

Jaké utkání pro tebe bylo nejtěžší a kde nastal zlomový okamžik, že už si věřil, že by to ten den mohlo vyjít?

Já obecně mám horší první utkání než se zahřeju. Takže i tentokrát tomu tak bylo. Úvodní zápas jsem šel s Moldavcem, kterého už mám dvakrát poraženého z minulosti. Věděl jsem, co mě bude čekat, věřil si. Zápas se vyvíjel tak, že jsem v úvodu hodil na wazari a pak utkání kontroloval až do konce. Od druhého zápasu už jsem se pral velmi aktivně, nebyla tam už taková tréma, cítil se dobře. A i trenér Václav říkal, že to bylo dobré.

Takže hodnocení repre trenéra juniorů Vaška Sedmidubského bylo kladné?

Upřímně, úplně do detailu jsme to ještě nehodnotili, ale z jeho výrazu bylo znát, že byla obrovská radost a i jsme to trochu oslavili. Šli jsme do města, dali si výbornou večeři, bylo to fajn. Teď bych rád pozval u nás v Česku kamarády.

Jaká byla atmosféra šampionátu v Sardínii?

Upřímně, hala nebyla bůhvíjak veliká, ale uspořádání přímo toho turnaje bylo výborné, nádherné kulisy, vlajky všude. Organizačně velmi dobré. Atmosféra odpovídala Mistrovství světa.

Skončila tímto pro tebe sezóna? Příštím rokem jsi už senior. Jaká máš předsevzetí do dalšího roku?

Tak určitě se chci kvalitně probojovat do dospělého juda, neboť si myslím, že to bude zase o level více, takže bych si přál, abych se i já zařadil co nejrychleji a soupeřům oponoval. Nejraději bych samozřejmě opět sbíral medaile.

A nejbližší cíle? Turnaje U23 či tak?

,,Třiadvacítky“ ještě vynechám tento rok, neboť by měly být už za chvilku. Naskočím do seniorů určitě až příští rok. Věřím, že začnu prvními grand prix, grand slamy, atd. a doufám, že se mi bude dařit, abych měl z toho radost.

Zapsal: Erik