Výsledky borců z USK PRAHA:

ZITA Ondřej, 3:1, 2. místo

MAXA Petr, 3:1, 2. místo

ZITOVÁ Sára, 2:1,  2. místo

ČERMÁK Jakub Michael, 3:2, 5. místo

KAČÍREK Jan, 6:2, 7. místo

DĚDEK Dominik, 5:2, 7. místo

KUNCL Ondřej, 4:2, 7. místo

Závodníků v soutěži: 1.516

Zúčastněných klubů: 238

Dobrá reprezentace našeho klubu a Česka, za což všem závodníkům patří dík a gratulace! Rovněž velké poděkování Honzovi Čermákovi mladšímu za trpělivé natáčení zápasů a obětovaný víkend☺.

O turnaji…na tento, ve Venray,  se přihlašuje půl roku dopředu, celkem hekticky a musíte se vejít do limitovaného počtu závodníků. Z pokynů, nařízení a vydaných písemností jsem nabyl dojmu, že to je absolutně přesně seřízený stroj, který šlape letos ji 42. rokem! Až po večerní vážení, převzetí akreditací a spokojené ubytování bylo všechno tak, jak jsem čekal. Ráno u tatami jsem malinko prozřel a trochu na to zíral. Nikde k dostání nalosované pavouky, žádný ukazatel pořadí zápasů a začalo pouze stresové lítání od tatami k tatami, kde se jen přes rameno časoměřičů dá z monitoru zjistit, jestli už se bude prát váš svěřenec a s kým, na které z několika možných žíněnek. Několikrát se jim zasekl systém na 20 – 30 minut a nikdo s opravou nechvátal. Těšili jsme se do finálového sálu, kde bylo luxusně aranžované tatami, perfektně nasvícené se s větelnými a hudebními efekty. Bohužel bylo jenom jedno, s těmi samými technickými problémy a tak občas někdo čekal na svůj boj v rámci finálového bloku i ČTYŘI hodiny. Ptal jsem se lidí z Nizozemska, Velké Británie, Belgie, Ukrajiny a dalších,  kteří tam jezdí častěji, jestli je toto výjimka a dozvěděl jsem se, že není.

A proč tedy do Venray i přesto? Tak medaile je obrovská a váží asi půl kila, což děcka vždycky dostane. Soupeři z Británie, Belgie, Nizozemska, Švédska, Dánska, silné výpravy z Řecka a Izraele, výběr z Ukrajiny, Rusové….to jsou složení, která se moc na turnajích v našich tradičních a dostupnějších destinacích nevyskytují. A ukázali bojovné a velmi ostré judo a mnozí jsme viděli jejich mládežnické podání poprvé živě. Změřit s nimi síly a některé z nich porazit, případně zjistit jak tvrdá je realita i v této věkové kategorii, je zkušenost nade vše. Systém soutěže je takový, že nakonec se musí někdo poprat osmkrát, aby ze skóre 6:2 vyždímal aspoň sedmé, tedy bodované, místo☺. Nikdo tam nedostává celkem nic moc zadarmo a to je dobře.

Takže, pouze jde vlastně o to absolvovat to poprvé, zjistit, že v den soutěže to není takový organizační fičák jaký se celkem předpokládá a přijmout tuto skutečnost. A vytěžit z toho tu možnost zazávodit si se soupeři jednak opravdu ve valné většině na úrovni, ze zemí s nimiž se moc často nepopereme, udělat všechno pro to, aby se borci a borkyně dostali na to nasvícené tatami a hlavně si odvezli tu těžkou a pěknou medaili. Já si nemyslím, že se nepokusíme tam napřesrok nejet a že těch 800 kilometrů tam a 800 zpátky by bylo to, co změní rozhodnutí☺. Některé turnaje jsou organizované lépe a tu účast nemají, jinde to moc neřeší a 42 let se jim jen zájem o účast zvyšuje. Tak to si musí každý vyluštit sám podle svého☺.

O našich závodnících….. neztratili se a některá utkání byla doslova na krev a o krk. Brzy všichni poznali, že tady jde od prvního úchopu opravdu o všechno, protože ta prestiž v tom turnaji zkrátka a dobře je. Velmi moc se musel servat Honza Kačírek, protože právě na něj se vztahuje nahoře zmíněné skóre 6:2 na 7. místo. Byly to naprosto naplněné řežby a drtivá většina z nich skončila jeho úspěchem. Pouze něco prohrál v jiném pořadí, než by bylo na placku. Ondra Zita si pořídil napřed večer bouli, aby mohl startovat s pěknou tejpovací čelenkou a šel až do finále. Moc hezky odvedené zápasy a finálko uniklo na shido, oni ta naše kolena tam prostě neradi. Ondra Kuncl se serval co to šlo a odevzdal maximum. Nechal v tom nakonec skutečně krk a do bojů o třetí místo nešel, nicméně velmi výborně. Kdo hodně moc zabojoval, vedl si takticky zkušeně a moc potěšil je Petr Maxa. Všechny svoje zápasy ukočíroval dobře, pouze v jednom z nich nakonec zaváhal a nedohnal, ale jinak naprosto v pohodě vybojoval 2. místo ve váze do -50kg. Sára Zitová si vyprala dvojku a zaslouženě, udělala pro to vše a nemá se za co stydět. Kuba Čermák nakonec pátý, tři zápasy excelentní, dva úplně zaspal na začátku a poznal, že mu to neříkáme občas jen tak☺, ale celkově pozitivní výkon. Dominik Dědek zjistil, že trošku musí rozšířit svůj repertoár, ale měl co nabídnout a příště to s Čermošem dotáhnou do konce. Venray je velká zkušenost a proto nakonec uvodní sloupec článku není asi úplně podstaný☺.

Zapsal a za obsah zodpovídá: Čermoš