Snad nebude od věci, když nebudeme na našich stránkách psát výhradně o průběhu soutěží, ale dáme také prostor poznatkům ohledně našeho sportu odjinud.

Můj kamarád a dřívější závodnický kolega, stále i po letech platný člen USK PRAHA, Pavel Rejchrt, již delší dobu podniká v zastoupení své firmy pracovní cesty do Mongolska. Dá to rozum, že když dorazí celoživotní judista do této destinace, musí se dříve či později jít podívat do místního doja a chtít na vlastní oči vidět, kde a jak trénují judisté země, která svého času patřila v našem sportu k nejprogresivnějším ve světě a stále patří k těm obávaným. Jeho faktické poznatky vám nabízím níže. Možná bude pro někoho dost překvapením, že mongolská špička mnohdy nedosáhne na komfort českého vesnického judistického oddílu, že trénink je pro tamní sportovce zlatým hřebem dne a dávají do něj úplně všechno a že vlastně jejich všední pracovní a školní den je tréninku součástí, protože jejich životní styl má se sportem hodně co do činění. O opravdu nerozmazlených poměrech, které v lesku velkých turnajů za účasti mongolských reprezentantů hledá málokdo, nám Pavel Rejchrt napsal:

Zdravím kolegové z naší judistické rodiny.

Podnikatelský život mne zavál do mongolského Erdenetu a jelikož se jedná o úpolovým sportům a judu zejména zemi zaslíbenou, nelenil jsem a hned jsem vyrazil do místního oddílu (jedná se o druhé největší město po Ulan Batharu) a vychovalo 2 olympijské medailisty a jednoho mistra světa :

http://www.judoinside.com/judoka/3133/Dorjpalam_Narmandakh

http://www.judoinside.com/judoka/39948/Nyam_Ochir_Sainjargal

http://www.judoinside.com/judoka/23638/Boldbaatar_Ganba

Spádově sem spadal svého času jako junior, než se přesunul do centrální přípravy v Ulanu, i nám známý olympijský vítěz ve 100 kg Naydan.

Čekal jsem něco výjimečného, neb judisté jsou mezi Mongoly opravdu sociálně šlechta a všichni si jich neskutečně váží, tedy jsem navštívil jedinou místní tělocvičnu tohoto 100 tisícového města a mohl jsem se zúčastnit tréninku místních judistů, který pro mne byl opravdu velkým překvapením a posílám z něj několik tematických fotek a postřehů:

• Překvapilo mne, že trénink probíhal v malé (a na můj dotaz i jediné) zápasnické tělocvičně velikosti tréninkové tělocvičny SOKOL Žižkov na Jarově se zápasnickou žíněnkou !!!
• Dojo mají a jednou týdně žíněnku přeskládají po dohodě se zápasníky, se kterými se v tělocvičně střídají a tedy tento jeden trénink v týdnu trénují nožní techniky, které na zápasnické žíněnce trénovat nejdou
• Na tréninku je totální všehochuť od žákovského bílého pásku až po 4 juniorské reprezentanty a finalisty juniorského mistrovství Mongolska, u kterých se předpokládá přesun do centrální přípravy v Ulanu. Váhová všehochuť …
• Šatnu nemají a převlékají se v DOJO …
• Tréninky vede Dorjpalam Narmandakh, bronzový medailista z Atlanty (není na foto)
• Samotný trénink mne vůbec ničím NEPŘEKVAPIL a měl tradiční skladbu (čekal jsem víc …). Jediné, co mne překvapilo, bylo, že hrozně chtěli a řezali se jak o život …
• Pravdou je, že v rámci areálu je opravdu slušná posilovna – činkárna a plavecký bazén a atletický stadion je v podstatě všude okolo …
• Finanční zabezpečení je takové, že trenér nedostal 3 měsíce plat a se mnou jako s cizincem se zištně radil z čeho má poslat své 4 reprezentační juniory na mezinárodní turnaj do vedlejší Koreje …

Poučení pro mne neexistuje, snad jen rozdílný somatotyp umocněný neustálou jízdou na koni a pohybem v přírodě (neplatí pro ULAN …) plodí někdy zázraky …

Pavel Rejchrt  (foto pod video reportážemi)

Tolik z přímého komentáře Pavla Rejchrta z místa dějiště. Možná není od věci shlédnout také video reportáž od Takashiho Ono, v překladu nazvanou „Tajemství progresu mongolského juda,“ kdy se reportér občas dost neskrytě nechápavě diví, z jak skromných podmínek se tvrdou dřinou a disciplínou dají vydupat ze země cenné kovy. Nicméně, poměrně dobře mu věc osvětlí první mongolský mistr světa ve váze -66kg a bronzový medailista z OH 2004,  Khashbaataryn Tsagaanbaatar, když mu mimo jiné vysvětluje, že podstatnou složkou jejich úspěchu je fakt, že od malička se v Mongolsku zápasí, asi jako u nás kluci hrají fotbal, pomáhá se doma rodičům obstarávat hospodářství a do školy i zpátky je to pár kilometrů během, v lepším případě zřejmě na koni:-). Poslední třetina reportáže houževnatost Mongolů a Mongolek dokazuje celkem jasně.  A pak teprve ještě večer randori jako o život…

1. část reporáže (zdroj YouTube, Takashi Ono):

https://www.youtube.com/watch?v=3Z6rGHAGYhk

2. část reportáže (zdroj YouTube, Tahashi Ono):

https://www.youtube.com/watch?v=uQdSRQ-9IP4

Zapsal a za text zodpovídá: Čermoš